21 apríla 2010

Epos o Gilgamešovi

Já pro Enkidua, přítele svého, pláču,
jak plačka naříkám hořce.

Sekero mé paže, oporo mé ruky,
meči opasku mého, štíte, jenž jsi byl přede mnou,
múj sváteční oděve, roucho mé radosti.

Enkidu, příteli múj,
jaký to spánek je, jenž se tě zmocnil,
zachmuřen jsi a už mně neslyšíš,
na lože vznešené uložím tebe,
na lože pocty uložím tebe.

11 apríla 2010

Elena Antalová: Podobizeň

-Druhé pištia od šťastia. A ja nie?
-Keď je kľúčom krása... Nezvykla si si?
-Dokedy vydrží? Boh pamätá aj na nepekných.
-Na nebesiach možno. Tu panuje krása a peniaz. Zvykni si!
-Nezvyknem si. Nikdy!
-Škoda ti je kvíliť za ničím. Treba sa zmieriť s tým, že ti nie je súdené žiť v rozprávke!
-Od rozprávky som ďaleká, ale čo si srdce z hrude vytrhnem?!
-Dá sa aj ináč...
-Len ako?!

Peter Gregor: Prosím vás, inšpektor, nenechajte ma zomrieť

-Mám strach opustiť niečo, s čím nie som spokojný, čo sa mi v podstate hnusí, lebo sa bojím, že by som o to vlastne prišiel. No ale, našiel by som niečo nové.
-Pozor, Jonáš, pozor, to zase nie je také isté.
-Veď to. Práve preto sa bojím